Může být umění nebezpečné?

Místností zní děsivé zvuky praskající elektřiny a elektrické kabely trčí ze zdí. Možná chtěl slovenský umělec Erik Binder vyjádřit, jak si lidé představují instalování uměleckých děl. Ale není taková práce nebezpečná? Stejná otázka se nabízí, když stojíte tváří v tvář dílu Brána od další slovenské umělkyně Ilony Németh. Jedna stěna je pokrytá větvičkami, ta druhá čepelemi ostrých nožů. Ale chtěji nás umělci opravdu ohrozit?

A co když není dílo nebezpečné divákům, ale naopak jejich tvůrcům? Někteří umělci jsou fascinováni lidským tělem natolik, že chtějí zjistit, kde leží jeho hranice a limity. V takzvané „vytrvalostní performance“ zkouší, co jejich tělo vydrží. Když srbská umělkyně Marina Abramovic předváděla svou slavnou performance Rhythm 0, dala návštěvníkům k dispozici několik předmětů a nechala je, ať s nimi dělají, co chtějí. Na stole ležel chleba, láhev vína, růže, ale také nůžky, hřebíky a dokonce i pistole s jednou kulkou. Co byste s těmito předměty dělali? Umělkyně jen nehnutě stála a pozorovala. Zpočátku byli návštěvníci plaší, ale po šesti hodinách ztratili všechny zábrany. Jeden z nich Marině pořezal krk, pil její krev, druhý ji táhl nehybnou po podlaze galerie, svlékl jí oblečení a někdo dokonce vložil nabitou zbraň do umělčiny ruky!

Později promluvila Marina Abramovic o svých pocitech z performance. Nebyly o hledání hranic jejího těla, ale spíše o hranicích vlastní mysli.

Když se setkáte s takovými díly, může to být opravdu nepříjemné, úzkostné a možná i nebezpečné. Tyto pocity určitě každý z nás někdy prožil a umělci se nám svými díly ukazují, kde se tyto hranice nebezpečí nacházejí.

Jak by měla znít otázka podle tebe?