Odkud se bere umění v galerii?
Dneska ráno ke mně přišli v bílých rukavičkách. Oprášili mě a když mě sundali zjistili, že je rám dokonce lehce odřený. Přesně si to pamatuju, velká párty u nás v obýváku, spousta lidí a nikoho nezajímalo, že vůbec existuju. Všechna ta drobná poškození zapsali do zápisu o stavu díla. Na můj věk ještě pořád dost dobrý. Do velké cestovní krabice jsem se netěšil, zabalili mě do několika látek a položili do polystyrénu. Pak se zavře víko a cítíte se trošku jako mumie.
Když jsme dorazili do cíle, všichni byli hrozně milí a opatrní. Starali se, jestli jsem cestu přežil ve zdraví a zase si mě pečlivě prohlíželi. Bolela mě trochu záda.
Když nás konečně zavedli do našich pokojů, bylo to velké překvapení. Měli jsme být všichni v jedné místnosti. Výstavní prostor byl rozměrný a rozdělený bílými příčkami na jednotlivé menší prostory, dokonce uprostřed vytvořili malou černou komůrku, ta je prý pro jedno známé video. Kdybyste měli najít správnou cestu od začátku do cíle, asi byste se ztratili jako v labyrintu.
Po krátkém odpočinku nastaly spory, kdo dostane, jaké místo. Dohadovali se kurátoři, architekt výstavy, instalační četa, dokonce přišel i ředitel. Já chtěl být vedle kamaráda, se kterým jsme vedle sebe viseli už v Drážďanském muzeu. S Peterem byla vždycky velká sranda. Ale kurátor rozhodl jinak. Budu sdílet stěnu s nějakým moderním dílem. Je celé složené z kostek, některé jsou barevné, jiné prostě bílé. Jmenuje se Piet a je z Holandska. Možná proto si s ním vůbec nerozumím. Před tím, než se dostal do muzea v Drážďanech, byl v obýváku jedné významné paní.
Ostatní byli z různých míst. Povídá se, že někdo přijel až z Moskvy, nějaký Kandinsky. Spousta ale byla z Evropy, buď ze soukromých sbírek, ze zápůjček jiných galerií nebo přímo od umělců. Docela by se mi tu líbilo. Ten výhled je parádní, občas na nás zpoza oken mrkají kolemjdoucí. Taky přišli osvětlovači, kteří nastavují správnou intenzitu světel. Často taky zatahují závěsy, aby na nás tolik nasvítilo slunce. Nedělá to dobře naší staré barvě. Může vyblednout nebo dokonce popraskat.
Můj soused z kostek mi říkal, že prý nebude jenom ve výstavě. Jak je to možný, ptám se? Reprodukovali ho na velkoplošných plakátech, které budou viset na několika místech ve městě, tramvajových zastávkách, na rotundách a prý se objeví i v televizi! Je to reklama na výstavu, aby se o nás dozvěděli návštěvníci. Jsem zvědavý, kolik jich dorazí! Docela se na ty tři měsíce tady těším.