To bych dokázal taky!
Občas můžete v galerii zaslechnout, jak někdo pohoršeně pronese "To bych dokázal taky!" Většinou dotyčný stojí před nějakým dílem a vyjadřuje tím svůj názor, že to, co vidí, by dokázal vytvořit taky. Jen kdyby na to měl čas, že. Zajímavé je, že lidé k tomuto závěru dojdou nejčastěji před díly, která neznázorňují žádný konkrétní předmět – žádné ovce na pastvě, lidskou tvář nebo vázu s květinami. Přitom je tomu přesně obráceně, zachytit konkrétní předmět nebo namalovat zátiší je ve skutečnosti snazší, než dojít ke zjednodušeným tvarům a formám. Dobře to lze vidět na práci slavného španělského umělce Juana Miró.
Jeho obraz Kompozice, který můžete vídat v pražské Národní galerii, pochází z roku 1933. Je to přesně to dílo, před kterým větu „to bych dokázal namalovat taky" zaslechnete klidně i několikrát denně. A Miró je přesně ten autor, na jehož tvorbě lze pozorovat, proč se tito lidé tak mýlí. Juan Miró byl na počátku své tvorby očarován krajinou rodného Katalánska a náměty pro svá díla hledal právě zde. Na jeho obrazech z té doby najdeme venkovská stavení, zvířata, hospodářské nástroje i okolní krajinu. Později studuje v Barceloně a jeho práce se začíná proměňovat. Na obrazech stále ještě nacházíme konkrétní předměty a tvary. Postavy lidí, zvířat i obyčejné věci ale čím dál častěji získávají vlastní obrysy a barvy. Vzdalují se své původní podobě. Nebo se španělskému umělci daří zachycovat jejich podstatu stále přesněji? Vyžaduje divákovu pozornost, hraje s ním magickou hru o přeměně známého světa. A my všichni ji můžeme hrát s ním!
V době, kdy tvoří obraz z pražské sbírky, je umělci již čtyřicet let. Musel urazit dlouhou cestu od skic katalánské krajiny k tvarům, které vidíme na obraze. Ty jsou mimochodem inspirované ilustracemi a reklamami, které si vystřihuje z novin a lepí do nových kompozic. To znamená, že i tentokrát vychází z něčeho konkrétního. Miró ve své práci hledá způsoby, jak známý svět kolem sebe nově zachytit. Hledá také nové vztahy mezi jednotlivými tvary i nová barevná řešení. Cesta k takovému zjednodušení je ale vždycky dlouhá a jen ten, kdo to neví a nerozená, dokáže říct: „To bych dokázal taky!“