Je v umění dovoleno úplně všechno?

Erotické video je název díla dvojice slovenských autorek Lucie Tkáčové a Anetty Mony Chisy. Jak je možné, že se na něj můžu dívat v galerii už před desátou hodinou večer? I přesto, že mi nebylo ještě 18? Kdyby někdo běhal nahý po ulicích, byl by nejspíš zadržen pro exhibicionismus. Ale když stojí umělci úplně nazí v galerii, policie si jich nevšímá. A jak to, že mohl slovenský umělec Július Koller vystavit fašistickou svastiku a nebýt obviněný z extremismu? Je v umění dovoleno opravdu všechno?

Možná je lepší se zeptat: jak je to možné? Július Koller ve skutečnosti není extremista. Naopak, jeho práce radikálním způsobem varují před extremismem v dnešní společnosti. Není náhoda, že jeho svastika byla vystavena vedle rudé hvězdy. V kontextu událostí roku 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy podnikla invazi na Československo, byla tato zpráva silným varováním proti jakékoli formě diktátu.

Lucia Tkáčová a Anetta Mona Chisa jsou také známé svými provokativními pracemi na hranici společenské etiky a morálky. Jejich Erotické video ale ve skutečnosti neobsahuje žádnou erotickou scénu. Diváci vidí jen statický obraz sex shopu. V další práci Late Night Video umělkyně zase hodnotí politiky podle jejich sex appealu. Bush nebo Blair? Ve svých akcích tak mnohdy zrcadlí problémy současné společnosti tím, že s nadsázkou prezentují situace z každodenního života tak vyhroceně, že z nich divák v úžasu téměř nemůže spustit zrak.

Podobné situace a znaky jsou důležkté, protože vytvářejí kritický kontext. Někdy musí umění provokovat a zlobit, aby si společnost uvědomila problémy, před kterými často zavírá oči.

Jak by měla znít otázka podle tebe?