Kde odpočívají umělecká díla?

Byl to náročný rok. Dvě velké výstavy v zahraničí a pak ještě jedna u nás v Praze. Naštěstí si teď zase na chvíli odpočinu. Vrátím se zpátky ke starým kamarádům do depozitáře, kde zůstáváme spolu s dalšími obrazy, sochami a instalacemi. Je to taková obrovská ztemnělá místnost. Je tam klid a rozsvítí se, jen když přijdou na návštěvu kurátoři nebo archiváři. Když jsem poprvé přijela, dostala jsem jako každý nový obyvatel depozitáře inventární číslo a vyplnili mi kartu jako u doktora: rok vzniku, uměleckou techniku, rozměry, původ, historii majitelů, zkontrolovali, jestli jsem podepsaná, a taky si mě ze všech stran vyfotografovali.

Nedávno na skupinové výstavě fotografií a dalších děl na papíře museli celou místnost zatemnit, abychom na slunci nevybledli. Taky tam byla docela zima, návštěvníci si stěžovali, že v galerii zmrznou! Ale pro mě je 18 stupňů ideální. Někdy je to trošku víc, někdy míň, ale nikdy to nejsou velké teplotní změny, jinak bych se mohla celá pokroutit. Slyšela jsem i o dílu z čokolády. Je to videokamera od umělce Sautera Stopha v Ludwig Muzeu v Budapešti. Představte si, kdyby bylo jen trochu tepleji, celé dílo by se rozpustilo! I vlhkost se upravuje, ideálně něco málo pod padesát procent. Na výstavě stejně jako v depozitáři.

Měla jsem štěstí, že se občas dostanu ven na výstavu, ale spousta kamarádů v depozitáři zůstává a nikdo je celá léta neuvidí. Jinak je to třeba v Moravské galerii v Brně nebo ve Státních uměleckých sbírkách v Drážďanech, kde můžou návštěvníci do depozitáře nahlédnout. Mají tam takové velké prosklené akvárium. Sochy sedí na paletách a není tam tma jako u nás v podzemí. Bronzovým nebo sádrovým sochám to nevadí, ty se můžou na světle vyhřívat, jak chtějí!

Jak by měla znít otázka podle tebe?